Na Kypr jsme odlétali ve čtvrtek 29. září 2011 z Vídně do Athén a z Řecka rovnou do Larnacy.
Cesta byla vyčerpávající, všichni jsme byli velice unaveni, ale s tím jsme počítali. Kolem druhé hodiny ranní jsme byli všichni konečně ubytovaní a taky ve svých postelích.
Druhý den jsme se šli projít na pláž, prohlédli jsme si obchody a lidi, které jsme pak potkávali téměř každý den.
Hned na začátku naší pracovní stáže jsme byli rozděleni do skupin, většinou po dvojicích, a začali jsme pracovat v restauracích, které byly na pláži, vzdálené asi 3 minuty od našeho hotelu. Do práce jsme chodili většinou až odpoledne nebo večer, střídali jsme se na směnách dle potřeby. Mluvili jsme anglicky, a i když někdo anglicky vůbec neuměl, tak se nakonec stejně domluvil. Zapojili jsme skoro všechny části těla – ruce i nohy a šlo to:). Někteří z nás použili i ruštinu, protože na Kypru je hodně ruských turistů. Dokonce i z řečtiny jsme se naučili pár frází, ale ta byla pro nás hodně těžká. Na praxi na nás byli moc hodní, šéfové byli v pohodě a ostatní personál taky. Každý den nás několikrát chodily kontrolovat naše paní učitelky a dost nám pomáhaly hlavně s překladem.
Celé dny jsme si užívali slunce a hlavně moře, protože jsme věděli, co nás čeká v Česku. Ale pořád jsme si to nedokázali nějak představit, jak přežijeme ten návrat - tu zimu, no prostě, neměli jsme na to vůbec pomyšlení.
Byli jsme taky na výletech – jednou v hlavním městě, navštívili jsme partnerskou školu v Nicosii a setkali se s ředitelem školy Kostasem a kyperskými žáky. Prohlédli jsme si Nicossii a nakoupili dárky domů. Další výlet byl do Famagusty – turecké části ostrova. Tam se nám také hodně líbilo, navíc nám přálo i počasí.
Dny se pomalu krátily a hodně z nás se už těšilo domů, přece jenom 3 týdny jsou dlouhá doba.
A konečně se blížila středa a my jsme měli odlétat, ale v úterý večer jsme se dozvěděli, že bude stávka, což pro nás znamenalo, že byly zrušeny všechny lety do Řecka a my jsme proto nemohli ve středu odletět. Většinou nám holkám to přišlo hrozně líto, v tu dobu to pro nás bylo jako konec světa. Těšily jsme se na rodiče, sourozence, mazlíčky a samozřejmě i svoje lásky. Ještě že jsme měli ale dvě skvělé paní učitelky, které se snažily zařídit co nejdřívější odlet, dělaly vše, co bylo v jejich silách, podařilo se jim zařídit i nocleh v hotelu a my jsme nakonec odletěli už ve čtvrtek. Sice jsme letěli do Prahy, kam jsme vůbec letět neměli, ale nejdůležitější bylo, že jsme ve zdraví přistáli na letišti v Ruzyni, nasedli do vlaku a z Prahy hurá do Olomouce, kde na nás už čekali rodiče.
Věřím tomu, že nikdo z nás nelituje, že tento pobyt absolvoval a už záleží na každém z nás, kam se po škole rozhodne jít, třeba se právě někdo z nás vrátí na ten úžasný Cyprus.
Jsem velmi ráda, a určitě ne jen já, že jsem měla možnost se této stáže zúčastnit, byla to pro mě velká zkušenost a na nádherné zážitky nikdy nezapomenu :)
Andrea Michalcová
KČ 3.
Škola je zapojená do projektu UNIV 2 KRAJE.